Papouščí pavilon - místo pro nový život

Někteří z nich k nám přišli bez peří. Jiní se báli lidské ruky. Někteří strávili roky v malé kleci. A někteří už možná ani nevěděli, jaké to je roztáhnout křídla a opravdu je použít.

Každý papoušek, který k nám přichází, si s sebou nese svůj vlastní příběh.
Někdy smutný. Někdy velmi těžký. A někdy takový, o kterém bychom si přáli, aby ho žádné zvíře nikdy nemuselo prožít.

My ale nechceme, aby jejich příběh končil tím, co bylo.

Chceme jim dát nový začátek.

Proto vzniká náš Papouščí pavilon.

Nechceme postavit jen další budovu s voliérami. Chceme vytvořit místo, kde budou papoušci znovu cítit slunce, déšť a čerstvý vzduch. Kde budou moci šplhat po větvích, koupat se, hledat potravu, ničit dřevo, schovat se mezi zelení, komunikovat s ostatními a především – být papoušky.

Místo, kde klec nebude jejich celým světem.

Místo, kde papoušek, který většinu života znal jen několik bidýlek, poprvé zjistí, kolik prostoru může mít kolem sebe.

Místo pro ty, kteří už jednou svůj domov ztratili.
Pro handicapované. Pro nechtěné. Pro týrané. Pro papoušky, o které se jejich majitelé již nemohou postarat.

A také pro ty, kteří u nás možná zůstanou až do konce svého života.

Chceme, aby právě ten život stál za to.

Pavilon už dnes není jen snem nakresleným na papíře. Díky obrovskému množství práce, pomoci a podpory skutečně stojí.

Když se na něj dnes díváme, nevidíme jen stěny, střechu a stavební materiál.

Vidíme budoucí větve plné papoušků.
Slyšíme jejich křik.
Představujeme si první koupání v jezírku, první okusování stromů, první let novým prostorem…

A těšíme se na okamžik, kdy za posledním z nich zavřeme dveře pavilonu a budeme vědět:

Dokázali jsme to. Mají svůj domov. ❤️

Ještě ale nejsme v cíli.

Před námi je poslední velká etapa – proměnit prázdnou stavbu ve skutečný papouščí svět.

A právě s tím nám můžete pomoci.

Protože druhou šanci někdy nedokáže dát jeden člověk.
Ale společně ji můžeme dát stovkám křídel. 🦜❤️